VÁNOČNÍ OTZAL

VÁNOČNÍ OTZTAL

Je leden, za námi skoro tři týdny od posledního výletu do Otztalu, a my nemáme ani čárku. Popravdě na report z tohoto výstupu jsme se těšili už od první skleničky ve winterraumu, ale.. Nebudeme předbíhat.

Jelikož na vánoční výstupy nemáme dobré vzpomínky (viz. report o amputaci Kubových prstů), abychom omezili ztráty na životech našich blízkých, rozhodli jsme se vzít co nejvíce cizích lidí. Z cizího krev neteče a když přežijí, třeba si i něco koupí. Kuba rozhodil sítě a podařilo se mu do jeho spárů ulovit následující kousky: Kamila a Renča, zkušené milf harcovnice. Petr a Pavel, prostě dva kluci (je nabíledni zdůraznit především Petra a skromnost jeho výbavy, takové máme rádi, kluk s potenciálem). Hanka, Kuby kamarádka z dob, kdy ještě nevyšel ani na rozhlednu. Slečna M, pokušení chladných winterraumů a purytánka Otztalu. A nakonec naše Jana z Brna, věrná zákaznice a majitelka zkrachovalé seznamky "Pojeď s Janou do hor" (tento název převzala po úspěšném projektu Dominiky Mesárošové Poleť s Dominikou k moři).

Odjezd byl klasicky v pátek kolem osmé hodiny večerní. Cílem je Otzal a pár jakýchsi kopců, o kterých jsme toho mnohé neslyšeli. Kuba nabírá Dana jako prvního, protože se bojí zoufalého ticha s cizími lidmi v autě (společnou konverzaci založenou za účelem seznámení a naladění se na menstruační cykly holek před odjezdem zdobilo pouze pár oplzlých vtipů Kuby, na které reagoval jen Dan a jinak nikdo, což se promítlo v celkové touze trávit s těmito lidmi čas o samotě). Nakonec se ale ukázalo, že jen nevěděli, jak navázat na náš břitký humor a tak zkrátka mlčeli. Brali jsme to jako výzvu a ještě více se oddali prostopášnostem. Poté, co Praha osedlala vypolstrované sedačky nové Fordky, jsme se vydali směr Plzeň vyzvednout tajemnou slečnu M. Již na parkovišti nás jalo zklamání, když ji tam přivezl jakýsi chundelatý západočech (dle SPZ). Polibky jsme sice neviděli, ale cítili jsme v kostech, jak ji lačně svlékal pohledem a v autě jistojistě ohmatával. Vobejda. Nálada pod psa, oba jsme to chtěli otočit nebo mu minimálně otočit krkem. Konkurenci nesneseme. Samozřejmě tu ještě zářila dostupností Hanka, ale také rizikem prozrazení. Inu, nechali jsme naše myšlenky na parkovišti, hodili je pod kola a třikrát popojeli tam a zpátky. Naděje umírá poslední. Vdané jsou taky dobré.

Cesta byla dlouhá a týden taky. Dan, ačkoli bez práce již několik měsíců, si našel brigádu na přilepšení. Skládá rozházený košile někde Na Příkopech za pár šupek. Asi se shodneme, že to unaví. V pátek dělal dokonce kurýra, což výrazně ohrozilo jeho šance na řízení přes noc, jelikož se už v pátek nařídil dost po Praze. Únava na něj padla společně se svitem měsíce a neodešla ani s prvním polechtáním slunečních paprsků. Nakonec se mu Kuby zželelo a asi na půl hodiny to vzal. Do Ventu jsme dorazili za tmy, zima jak v ruské garsonce. Rychlé převlékání, nějaký ty čaje a s čelovkami a bradavkami nahoru hurá nahoru. Do hodiny začalo cestu údolím prostupovat slunce. Vrcholky protilehlých hor se rozsvěcovaly jako ženské klíny při příjezdu hokejistů do Kozičky. Tu ten, tu zase onem. Hráli nežnou melodii, líbeznou a vilnou. Všichni jsme se oddávali jejímu naslouchání až do doby, než si Dan uvědomil hrozivou pravdu. Baterka v jeho tříkilovém foťáku je vybitá, ačkoli ji pečlivě nabíjel snad dva dny. Žádná z výprav se neobejde bez technických potíží, nicméně smíření se se skutečností bývá vždy bolestivé a kupodivu i překvapující, i když to čím dál tím méně. Kuba usrkl posměšné "ha" a dále se nevyjadřoval. Hanka se nabídla, že zapůjčí svůj foťák společně s kalhotkami a náhrdelníkem z tesáků tygra šavlozubého. Nevíme sice proč, stačil by foťák, ale budiž.

Z tanoucích ledů tekla voda přes cestu směrem do údolí, mrzla a měnila se v nebezpečné kluziště, mačky se tedy nasazovaly pomalu již od parkoviště. 

Neminulo nás několik držkopádů, heků (hlavně od M.), povzdechů (také od M.) a vzdechnutí (všichni simultánně). Po cca čtyřech hodinách stoupání, kochání se, laškování, svádění a zastrašování konkurence jsme konečně dorazili k našemu cíli. K chatě Vernagt Hutte. Krátce jsme se občerstvili a zvažovali možnosti. Dan měl jasno, vše bylo nad jeho možnosti, ale jak to u narcistních osobností bývá, chtějí se ukázat, a Dan to ukázat chtěl. Rozhlédl se, vybral nejbližší a nejnižší vrcholek v okolí a velel tudy! Kupodivu všichni souhlasili. Kromě Jany teda, ta zkusila starou známou taktiku z warcraftu Lež a onanuj, která prý funguje od dob objevení Ameriky. Zůstala v táboře pod záminkou únavy a doufala, že se tu najde jinoch, který ji z její hibernace probudí teplým proudem živé vody na obličeji. Bohužel ji zchladila realita všedních dní a kosa ve winterraumu. Slzy jsme neviděli, ale věříme, že tam byly dle fleků na polštáři. My jsme zatím stoupali asi metr hlubokým prašanem v mačkách a s cepíny, které nám byly platné asi jako Hance pás cudnosti a stringa na zámek. Bezvětří, azuro a pohled na zadky holek bylo jediné lákadlo, proč stoupat dál. Ačkoliv od chaty vypadala naše hora Hintergraslspitze blízko, po hodině šlapání se stále tyčila v dáli jako obnažený obelisk a my se propadali stále hlouběji do hlubokého sněhu a beznaděje. To udělalo na mnoha duších šrámy. Ty se projevovali různě, zejména však ztrátou fyzické síly a brekem. Našich osm hrozných, kteří se vydali na vrchol se roztáhlo do hada v délce asi 100 metrů Těžkopádné kroky připomínali stoupání na bájnou horu K2. Na pomyslném ocásku hada byl Dan, který rezignoval na vrchol a oddal se focení selfíček. Na rozdíl od Hanky a Petra, kterým jíž také síla odešla někam do údolí, ani nebojoval. Uznal, že jeho obličej je krásný i bez vrcholu. Pak už Dana na dlouhou dobu nikdo neviděl. Hanka s Petrem šli dál. Pod skalnatou pyramidou, která již slibovala konec trápení, začali posedávat. Přitom byli tak blízko.

Vpředu táhl Pavel a jako páv se naparoval před M. Hned v závěsu se držely Renča s Kamilou. Kuba řval na Hanku s Petrem. Prosil, nadával, urážel, chválil, sliboval ukázat to co ještě neviděli. Nic. Závratná výška 3100 metrů vysála z těchto dvou postav život. A tak to také otočili a společně se dali s Danem na zbabělý ústup. Vrcholovému družstvu už skutečně stačilo pouze překonat skalní bariéru pomocí ocelového lana a za odměnu se mohli krásně fotografovat. Na vrcholu každý ztratil veškeré zábrany a narcismus se prodral na povrch. K vidění tak byly fotky všeho druhu. Americký úsměv, horolezecký úsměv, pohled do dáli jako Napoleon, sexy póza, domnělá sexy póza, odhalené rameno, bradavka. Sestup už byl nutným zlem, kde mnozí využili své hýždě jako sáně a po chvíli tak byli všichni v bezpečí winterraumu.

Stmívalo se. Tma obklopovala údolí i přilehlé vrcholky a my museli pomalu začít zatápět v kotli. Kamna ve winterraumu posloužila na výbornou. Jako pravý skaut se projevil Pavel, který rozpálil nejen polínka v kamnech, ale i nohy slečen, které pod stolem osahával. Velká zima byla např. Hance, té ale hnětl lýtka Kuba. Pavel ihned poznal, že tuto válku nemůže vyhrát, a tak z vlastní lenosti delegoval Dana jako hlavního topiče. Jana stále spala, ačkoli nálada ve winterraumu kreslila jasnou konstrukci. Renča s Kamilou nezahálely, spatřiv dobře stavěné koloušky, vmžiku je začaly opíjet a krmit. Toto vydržely hodiny a hodiny. Ostatní dívky jen využívaly, že budou kluci namol za cizí prachy a čekaly na vhodnou chvíli k útoku. Dan s Kubou perlili, malovali roztodivné příběhy, přiznávali se k lecjakým nemravnostem, chlubili se počty zlomených srdcí, velikostí penisu (většinou cizích) a rozehrávali nekonečnou eufonii humorných historek, kterým by mohl sekundovat snad jen sám veliký Oscar Wilde. Holkám tuhla miminka, leč opadával stud a v jejich tvářích se zrcadlila přání být jednou taky protagonistou jedné z takových prupovídek. Pavel také přidal ruku k dílu, ale na jeho výrazu bylo patrné, že takového odhalení osobnosti musí teprve potrénovat, ideálně na dětském hřišti základní školy Harcov. Petr, coby slušný manžel, vzpomínal na svou první.. Třítisicovku a oddával se tichému vnitřnímu prožitku. Později se do diskuze přidala Jana a razítkem vězeňské služby, kde dříve pracovala (jako bachařka) a potvrdila vše, co bylo řečeno, a k tomu ještě pěla slova chvály na oba chlapce. Ti, hnáni koňskými silami lichotek a pochlebováni, šlapali na plyn jak z lana utrženi. Když pozřeli veškerý alkohol a žádná se zatím k ničemu neměla, šli zkusit štěstí do postele. Ačkoli byli oba počati na vesnické tancovačce za zvuku trumpet a saxofonu po náhodné známosti (div že nejsou bratři), postel je taktéž jejich útočištěm. Zalehací pořádek Dan s Kubou vymysleli takto: Dan, Kuba, M. (co nejdále od Dana, je znám svou úspěšnosti), Pavel, Hanka a další už byli dole. Po několik neúspěšných útocích na M. ze strany Kuby a Pavla místnost utichla. Pavel ještě zkusil upustit rukavici na spodní patro, aby probudil holky k životu, ale tento signál nebyl vyslyšen. Mature party se tedy nekonala. Ani Petr nebyl svolný k homo hrátkám a na Pavlův nátlak odpovídal vrčením. Za zvuků Petrova vrčení jsme upadli v kýžený spánek.

O to větší překvapení nastalo ráno, když se M. Náhle objevila mezi Kubou a Danem. Tato změna polohy byla pravděpodobně zapřičiněna nadměrným vylučováním feromonů z Danova vyhřátého spacáku. Jen té škody, že si toho Dan nevšiml dříve, svět mohl být zase o jednoho Daníka krásnější.

Ráno jsme se sbalili a jeli zas zpět :)

Cesta v autě probíhala standardně, všechny holky chtěly sedět vepředu mezi Kuba a Danem, kam je féromóny táhly...