MOUNTAINSTORE.CZ na LAGO DI GARDA

MOUNTASINSTORE.CZ na Lago di Gard -  DEN PRVNÍ

Středa 12.6.2014 a naše parta ve složení Kuba, Dan, Andy, Ondra, Tomáš, Bára, Pavla a Dana vyrážíme s hodinovým zpožděním z Prahy na dlouho očekáváný výjezd na ferraty na Lago di Garda. V Plzni ještě přibiráme Jitku a  pelášíme v devíti lidech do Itálie. Řídím až skoro k Rakouským hranicím, kde kolem třetí usedá za volant Dan, který doposud hezky spal. Klimbnu si na předním sedadle tak na půl hodiny, ale probouzí  mě cukání volantu, jak Dan na krátké chvíle padá do mikrospánku a pak auto "srovnává". No nic, hodinu tvrdě řídil, tak si zase zaslouží spánek. Po průjezdu Brennerem, před mýtným v Itálii se střídáme a Dan okamžitě zase spí:)

Po sedmé ráno dojíždíme na Gardu a pořizujeme první fotky jezera zalitého sluncem. Počasí vypadá skvěle a my se moc těšíme na lezení. Projdeme se po Torbole, osvěžíme v jezeře a už jedeme na první ferratu.

Vybrali jsme jako první ferratu Sentiero del Colodri - je lehká a poměrně krátká. Jitka, která chtěla jezdit na kole, procházet se a prostě s námi nechtěla lézt, se nenechala dlouho přemlouvat a navlékla se do sedáku s brzdou, nasadila helmu a šla si ferratu taky zkusit a pak už s náma lezla spokojeně dál :). Zaparkovali jsme u kempu kousek od centra města hned pod ferratou a po 10 minutách tak stáli pod skálou. Ferrata začíná obtížností B, ale pak jde vlastně celou cestu o obtížnost A či A/B. V podstatě chodecký terén, šikmé traverzy po skále, pří příkřejším  stoupání jsou do skály nabušené kramle. Jelikož ale někteří jsou na ferratě prvně, je to ideální cesta na vyzkoušení.
Těsně před koncem ferraty je krátky C úsek - lezení už po kolmé skalce - který bez problémů zdoláme.
Ačkoliv lezení nebylo náročné, vzhledem k horku z nás leje jako z konve. Ještě pár desítek metrů k vrcholovému kříží a po sestupu v lese, se přes městečko Arco (velmi hezké a plné lezeckých shopů) dostáváme po 2,5 hodinách k autu.
Jedeme do kempu postavit stany, osvěžíme se v ledovém jezeře a už to drandíme na další ferratu. Cíl je ferrata Rio Salagoni, na dohled od městečka Dro severně od Gardy.

Ferrata vede pod hradem v kaňonu, ve kterém teče potok a je tam nádherný chládek. Na horké odpoledne, kdy teploměr ukazoval 33 stupňů, je to ideální volba. Ferrata začíná lezením po kramlích nad vodopád a je neskutečně zábavná. Zpočátku úseky obtížnosti C, ale jedná se v podstatě jen o traverzy, místy v mírném převisu, ale jen pár metrů nad vodou. Po 20 minutách traverzování stěn kaňonu končí a slezáme na pevnou zem.

Čeká nás lanový mostík, který všichni přelezeme, ačkoliv se dá obejít stranou. Potom nás čeká chodecký terén až pod skálu obtížnosti B a zase lanový mostík. Celou dobu jsme u potoka a u vodopádů, místy si připadáme jak v amazonské džungli a celou cestu si velmi užíváme. Po menším stoupání k hradu si u stánku dáváme zasloužené pivo, které chutná božsky.

 Po návratu do kempu všichni unaveně padáme venku do spacáků, ale kolem desáté začíná pršet a my se musíme schovat do stanů, kde spíme jak zabití až do rána.

Totes Gebirge - Schermberg

Na Schermberg v Totes Gebirge jsme se chystali již dlouho, ale vždy nás odradilo špatné počasí.
Tentokrát se celou dobu tvářilo pěkně, ale v pátek se předpověď totálně změnila a hlásili všude déšť.
Plány už jsme měnit nechtěli a řekli si, že to nějak zvládnem.

Vyrazili jsme ve 4 ráno z Prahy a kolem osmé už parkovali u Almtallerhaus rozbahněnou polní cestou za vytrvalého deště. Pod stříškou u chaty jsme se nasoukali do sportovního oblečení a vyrazili. Po pěti minutách jsme na sebe začali navlékat pláštěnky z tesca, protože déšť byl opravdu hustý. Asi hodinu jsme šli po široké cestě údolím a jen co jsme došli pod nástup do pořádný kopce, přestalo jako zázrakem pršet.

Cesta se zvedá prudce vzhůru a my víme, že nás čeká několika hodinové škrábání se do kopce.
Potkáváme i mloky a trochu se s nimi pomazlíme.
Mezitím se mraky trhají a semtam vidíme sluníčko. Když se dostaneme z lesního porostu, modrá obloha již deifnitivně zabrala celé nebe a my se začínáme smažit. Všechno teplé oblečení co máme putuje do báglů a naše stoupání je tak zase o něco náročnější. Stoupáme po kamenné suti a sněhových polích přímo vzhůru k chatě Welserhutte, ke které šťastně dorážíme před polednem.

Doplňujeme těkutiny a živiny (polívka a pivo) a u správce chaty zjišťujeme že ferrata Tassilo na Schermberg je neprůchozí, kvůli velkému množství sněhu. Moc se nám to nelíbí, ale jdeme radši na cvičné krátké ferraty kousek od chaty.

Jsou zde obtížnosti B, C a D a všechny si s radostí prolezeme a na dobrou hodinku se pěkně zabavíme. Ze skalních stěn naproti zatím padají s obrovským rámusem sněhové laviny a my uznáváme, že na ferratě vedoucí na Schermberg by to mohlo přeci jen být nebezpečné.

Po návratu na chatu se opět občerstvujeme a jdeme omrknout nástup na ferratu. Stoupáme asi půl hodiny a docházíme k ledovému jezírku ve sněhu, kde naší pozornost upoutá obrovský kámen. Začneme na něj lézt, skákat a opět se nárámně bavíme. Pak se rozdělujeme, část se vrací na chatu a my s Danem si vylezem asi 80 metrů z ferraty a pak to radši točíme a lezeme dolů. U chaty na sluníču povečeříme a zase Danem vyrážíme prozkoumat sněhové svahy kam dopadají laviny ze stěn. A jako na potvoru nás zase vábí obrovský balvan. Tentokrát na něj lezeme poněkud déle ale nakonec to po  deseti neúspěšných pokusech přeci jen zvládnem. Sledujeme laviny a kocháme se zapadajícím sluncem.

 Všichni se jdou uložit do luxusně zařízeného winterraumu a my s Danem bereme žďárák a jdeme na travnatý plácek asi 200m od chaty. Uleháme do spacáků. Hory kolem nás jsou krásné ale  pomalu se k nám v dálce přibližují mraky. Po hodince a půl tlachání, kdy konečně začínáme usínat, ná nás začnou padat kapky. Z kapek se během půl minuty stanou husté provazy vody. Oba tušíme že i kdybychom ve žďáráku přežili noc, určitě bychom se pohodlně nevyspali. Naší jedinou možnosti je zběsilý úprch do chaty. Bohužel kvůli tmě a hustém dešti chatu nevidíme chatu, natož cestu a tak skáčeme a padáme přes kosodřeviny. Chatu se nám nakonec podařiklo najít, ale jsme totálně promočeni. Vše sušíme ve vstupní chodbě a pak se drápeme na palandy ve winterraumu. Všichni spí jako zabití a naše obavy, že je vzbudíme byly zbytečné.

 V noci krásně spíme v teplíčku a suchu a ráno se probouzíme až kolem sedmé a na cestu se vydáváme až v osm. Pořád hustě prší ale v pláštěnkách se to dá celkem přežít a Dan si opět najde chvilku na pomazlení se s mloky.

K autu pricházíme před obědem, převlíkneme se, dáme čaj a kafe a spokojeně odjíždíme do Prahy.