Tenkrát, když byli kluci ještě mladí, Dan měl teprve třináctou práci a Kuba obcoval se vším pod metr padesát, se v dáli tyčila mohutná špice. Vypadala skoro jako dva Matterhorny a kluci z ní byli celí horny. Tak tuhle špičku, kterou lze sledovat z vrcholku Watzmannu, se naše banda rozhodla zdolat. Jmenuje se Schönfeldspitze a v tomto reportu o ní mnoho nebude (stejně jako vždy se budem věnovat převážně zahálce a šovinistickým plkům).
Inu, hora je tak nízká, že její kříž byl samovolně postaven z oštěpů Jana Železného, co minuly trávník na olympiádě, a špičatá jak neforemný prs pod push-upkou Lenky Maňákový.
Cesta na ní je ale trnitá..
Víkendová sestava slibovala, že o zábavu nebude postaráno, takže kluci vymýšleli všechno možné, aby nemuseli jet. Dan si dokonce intravenózně do těla zavedl virus HIV, ale nepočítal s delší inkubační dobou, takže v pátek večer ještě jevil známky života a musel jet. Kuba jen čekal, kdy Dan zkape a bude mít pro svou slabou povahu výmluvu, proč nejet. Bohužel tu stále oba jsou a jejich ega tak zůstávájí trnem v oku nejednomu horolezci.
Vyrazilo se v plné polní kolem páteční půlnoci z Prahy. Dan+1 a Kuba, Tomáš 3x, Jana z Brna, Verča z Dobříše a nová posila z Vysočiny, Mariana z Ukrajiny. Nutno podotknout, že na čtyřicítku je Mariana docela pompézní rajda a nejeden z Tomášů to tam na ni zkoušel. Každý na to šel po svém, každý neúspěšně. Kotel se vařil pro Kubu a Dana.
Cesta utekla jak plodová voda z těla promiskuitní hříšnice a než byste napočítali do deseti hřiven, byli jsme v Maria Alm. Na Schönfeldspitzi jde jít buď rovnou, nebo přes chatu Riemannhaus, kde je wintráč. To druhé byla naše cesta. Naštěstí jsme cestou dvakrát zabloudili a v jedné z nesprávných cest jsme spatřili jezevce, což vzbudilo veřejné veselí a všichni začali instinktivně hledat noru. V Marianě a v místě zvaném Maria Alm je jich prý dostatek.
Projeli jsme Maria Almem, přejeli přes potok a lesní cestou, která přípomínala cestu posledního odpočinku Ragnara Lothbroka, jsme dorazili k závoře a tam zaparkovali nový vůz s dvěma turby, devíti sedadly, handsfree sadou a přihrádkou na drobné.
Bylo kolem osmé hodiny ranní, když se vyrazilo nahoru. Dle ukazatelů tři hodiny cesty na chatu. Dle našich zkušeností minimálně šest. Pršelo, sněžilo, nebylo nic k vidění. Hotová pohádka. Krpál jak na pyramidu, že jsme už na asfaltce měli tendence nasazovat
mačky. Když konečně přišel pod nohy sníh, všem se ulevilo. Stoupání však nepolevovalo a objevovala se nebezpečná místa. Díky mlze naštěstí nebylo vidět, kam člověk může spadnout, takže i ti největší poserové nic nenamítali. Bořili jsme se po pás ve sněhu, brodili se jak neandrtálci, neúprosně lovící svou kořist i přes nemilost matky přírody. Po sedmi hodinách jsme dorazili k chatě, kde jsme půl hodiny hledali winterraum, který byl přímo před námi.
Wintráč byl malý (8 míst na spaní), ale když se člověk trochu smrskne na velikost Jéži, vejde se. Každý si zabral své lóže dle sexuální orientace a S/M preferencí. Andy mezi Kubou a Danem, čímž si zajistila přísun kvalitního řeziva z obou stran, Tomášové nahoře, aby mohli chlastat a prdět, Jana někde v rohu (šanci zažít koitus měla naposledy v dětství, kdy ji osahával strýc z Hané), Mariana s Verčou na palandě taky v rohu. Verča, upřímně řečeno, taky moc šancí nemá. Jarda má jinej zob a frajeři v Dobříši jsou stejně všichni myslivci. Well.. K zábavě a štrejchu daleko, tak to Dan
zalomil a probral se s příchodem večera. Zrzek a Jéža si zas chtěli něco dokazovat (...), tak se vydali prošlápnout cestu na vrchol, aby to všem mohli celou neděli připomínat jako drahý vánoční dárek (řeč je převážně o Jéžovi). Cestou prý viděli Yetiho na pávovi a princeznu Koloběžku. Večer plynul a Mariana se začala chytat na oplzlý, leč kvalitní a stylový fórky Kuby s Danem. Dokonce se smála i Andy, jak jim to šlo rychle od pusy. Mariana hned přidala pár historek z podsvětí vlastní světnice a odhalila tajemství své východní ložnice. Růžového ptáka Kakadu. Tomášovi H., který má sice půl rok nějakou novou brusku, ukápla kapička štěstí Janě na čelo. Zrzek smazal Báry číslo a na půl hodiny si odskočil strčit hlavu do sněhu, aby se zchladil. Škoda že jí strčil do našeho hajzlu za chatou. Cestu mu prý ukázal sám měsíc. Jéža, imunní vůči všem slastem a nebezpečentvím života, stále myslel na svou vyšlapanou cestu a tetelil se radostí. Dan s Kubou to brali jako standard. Ženy se před nimi otvírají neustále.
Bylo pozdě, promile v krvi atakovalo Jany apetit, a tak se šlo raději spát. Nebudem ji kazit dekádu bez doteku.
Ráno v půl šesté vstávačka. Plán bylo dát vrchol, do dvanácti se vrátit pro věci a mazat k autu. Když jsme vystrčili paty z wintru, obkročila nás mlha, osedlala si nás jednoho po druhém a skotačila na naší pánvi dalších několik hodin. Někteří z nás propadali beznaději, jiní lichému optimismu. Obé vyšlo nastejno. Po zdolání několika nepříjemných míst na hřebeni došlo k rozdělení. Dan, milovník a zachránce žen, ujal se tedy skupinky kuřátek, co chtěly zpět do kurníku, a vedl je přes nebezpečné hřebeny bezpečně do tepla. Kuba, 3 Tomášové a Tarzanova Jane stoupali vstříc temnotě, nevida ani správný směr, natož cestu. Po pár minutách to vzdali. Dle análů dochováno jest, že k vrcholu je táhla převážně Verča. Chmurné počasí při zpáteční cestě bylo jasným indikátorem promarněného víkendu. Poslední šancí, jak si zpříjemnit víkend, bylo zdolání hory v sousedství winterraumu. Zespodu to vypadalo na dobrých dvacet minut, příkré svahy a hluboký sníh čas ovšem ztrojnásobily. Z vrcholu nebylo vidět ani na špičky bot, a tak jsme si masochisticky užívali panoramatické pohledy, fotili se, slavili, sáli metaxu z placatky apod. Sestup dolů jsme si zpříjemnili ježděním po zadku. Člověk by nevěřil, jaká to může být zábava. A jakou je možné nabrat rychlost.. Jana nabrala takovou rychlost, že ztratila balanc a kutálela se jak píchlá pneumatika ke konci stěny, pod níž byla jen hromada kamení a hluboké neznámo. Nějakou záhadou se zastavila pár metrů před převisem. Krve by se nedořezal ani v takovým necitovi jako je Dan. Ten už viděl její
helmu v bazaru
Mountainstore.cz. (jako jediný artefakt, který si za ten rok pořídila). Jana dostala kázání, zpytovala svědomí a dušovala se, že takovou zhovadilost jako klouzat se po prdeli z hory bez
cepínu a helmy už nikdy neudělá. Cestou k autu byla strachy bez sebe. Klesání bylo podstatně obtížnější než stoupání, a tak jsme se jali dokonce vytvořit historicky první
lanový traverz. Holky to ocenily uměním felacia. Mariana, poprvé v opravdových horách, toho času nejvýše skútrem na Lysé hoře, žádala chlapce o pomocnou "ruku". Příležitosti se chopil jak Kuba, tak Zrzek. Střídali se jako dva kohouti na námluvách. Radost pohledět. Člověk měl hned pocit bezpečí, když viděl ty dva mediky obskakovat Marianu. Div, že nedostala na tom traverzu dýchání z úst do úst a masáž srdce.
K autu se dorazilo kolem půl čtvrté, kluci ještě omrkli převlékající se holky a alou domu. Dále už jen nuda a šeď.
