FERRATY PRO NOVÁČKY aneb NOVÝ MASO

Bylo září. Kluci se pomalu vzpamatovali z výstupu na Mont Blanc a bujarých oslav tohoto velkého okamžiku. Danovi slezl monokl z úderu cepínem a Kubovy fousky se měly opět čile k světu. Tato roztomilá dvojice neposedů tedy začala snovat další plány. Vědomi si povinnosti, k níž se zavázali minulého měsíce, uspořadali ferratový víkend pro nováčky. Již sám název napovídá, že adrenalííín nebude hlavní náplní víkendu a kluci budou muset mít v záloze plán B. A plán B se nejlépe plní s holkama. 

Inu, slovo dalo slovo, kapacita se naplnila během chvíle a dokonce se zvažovala cesta dodávkou i osobákem. To bylo ovšem naposledy, co se podobná varianta zvažovala. To, co následovalo, nemělo daleko do plánování operace Pouštní bouře, a to jak z hlediska vynaložených zdrojů, tak i z pohledu bezvýchodnosti řešení. Přišla rýmička, úhlavní nepřítel plánování, rodinné důvody, které jsou již od útlého školního věku hlavní příčinou nepřítomnosti, a tak Kuby atmosferický osobák zel náhle prázdnotou jako trenky vystrašeného chlapce. Po již několikátém odhlášení jednoho ze členů a buranském chování dalšího z nich byli kluci nuceni přistoupit k tvrdému manažerskému rozhodnutí a osobák zrušit úplně. Tímto se omlouvají slečně z Děčína, na kterou se moc těšili a kterou by rádi pozvali na spaghetti tour po pražských barech. (PS4 u Dana, Legenda, James Dean, Harley a pak zase u Dana)

Sestava byla takováto: Dan a Kuba, celebrity, vtipálci, alfa samci a voňavky každé akce; Péťa s Eliškou, veselí alkoholici a milovníci zadohrabů; Jana Z Brna s Lenkou Z Prahy, konzervativní dvojice absolventek práv, kde Jana má značně navrh díky častým nákupům na eshopu www.mountainstore.cz; Markétka, tichá voda alpských bystřin, školačka a budoucí veneroložka (tomuto oboru se nakonec rozhodla věnovat po víkendu stráveném s Teamem Mountainstore, do té doby neměla jasno); Žaneta, sexuální mašina a ikona s pevnýma jedničkama, znajíc praktiky i klukům neznámé; a nakonec Nujgi, svalnatý Vietnamec z prominentní rodiny, dodávajíc akci punc mezinárodního věhlasu.

Od půl čtvrté od rána začalo klasické sbírání bobulí, tedy nabírání rekrutů před jejich domy. Benefit, který kluci nabízejí již od dob Přemyslovců a který koresponduje s obchodními příručkami typu: dejte zákazníkům něco navíc. Kromě Petra, který zřejmě nemohl najít záchodovou štětku, byli všichni na svém místě včas. Kuba se ujal řízení dodávky a Dan řízení zábavy. Petr otvíral jedno pivo za druhým a neustále se ptal, kdy bude náklad na místě, aby stihl vystřízlivět na svou první ferratu v životě. Vlastně celý víkend se neustále na něco ptal a nikdy nebyl dostatečně spokojený s odpovědí.

Cílem výpravy byl Hallstatt, konkrétně ferrata Leadership, kterou kluci doposud lezli jen pozpátku.. Lze o ni tedy usoudit, že je vhodná pro nováčky svou obtížností B/C a možností to kdykoli otočit a slézt dolu (odzkoušeno). Co ovšem nikdy nebylo nalezeno, byl její začátek. Důkladné přípravy na víkend (holení podpaží a zadku, depilace, bahenní maska, sauna) měly za následek podcenění ostatních příprav, a tak na parkovišti došlo k hrůznému zjištění, že Dan má sice dva objektivy, ale zato nemá paměťovou kartu, a Kuba má sice nabitou kamerku, ale nemá držák na helmu. Žaneta si dokonce v Hudy půjčila výbavu, ačkoli ji pro ni měli kluci připravenou už měsíc. Na vlně nesouladu se nesl příslib dobře naplánovaného víkendu. Zmatek pokračoval i nadále. Z parkoviště vedla k ferratě cesta lesem, odbočkou do lesa si však nikdo není jistý. Tedy kromě Dana, který úpěnlivě prosazoval svůj názor pokračovat dál. Kuba ho rychle vyvedl z rovnováhy a Dan ztrátil pevnou půdu pod nohama. Tu nakonec ztratili všichni, stoupajíc neznámo nahoru kamsi ke stěně, brodíc se rašelinou a přeskakujíc kameny jak černý trojskokan. Vedení se ujal Nujgi, což je Blairwitchskou záhadou číslo jedna, a ve svých teniskách (pravděpodobně padělaných) tak doskákal až k samotné steně. Nevěda si rady kam dál, potuloval se kolem stěny jako vzteklý pes a kopal roztržitě do šišek, minouc tak začátek ferraty, který byl asi stejně zřejmý jako uhr na čele puberťáka. Kluci se však rychle ujali otěží vedení a Kuba předával instrukce, jak používat ferratový set (což je jeho oblíbené číslo a kdyby měl kabaret, určitě ho tam s chutí opakuje den co den), a poté se skupina pomalu vydala na vrchol ferraty. Vedl je Dan, jenž je na vedení zvyklý, neboť strasti nováčků jsou pod jeho úroveň vnímání a pokud mu někdo nedá pětikilo, nemůže mnoho očekávat. Té hodiny byl spatřen naposledy. Měl upnuté triko a úsměv na tváři. Kuba ihned lstivě využil situace a ujal se tak role vůdce skupiny. Nezapomněl dodat, že zmizení Dana není nic neobvyklého,jelikož je Dan mnohdy nerozhodný, líný, a empatii viděl pouze z vlaku, když jezdil pracovně do Ostravy. Role vůdce se tak společně se sympatiemi, zcela prvoplánově, ale přirozeně přesouvá tam, kam patří. Ke Kubovi. Ten již zkušeně klidně působí na ostatní a zejména děvčata ho doslova hltají očima. Na Petrovi je vidět, že by ho rád hltal i jinak.

Začátek je okořeněn příjemným, ne příliš dlouhým céčkem. Dostává nováčky do nálady a zbavuje je tak strachu a zábran, které by mohli mít v průběhu lezení, jelikož již na začátku ochutnali sladký sekret obtížnosti C. Přemístění ke komínu je po céčku již jen příjemným odérem. Parta se štosuje pod komínem a Dan, který se zjevil tak náhle jako kapka na slipech, pouští holky napřed se slovy, že je bude fotit zespodu v komíně (kartu mu nakonec půjčila Eliška). Holky se nestydatě špulí, natáčí a kroutí, jako by se snažily předhánět, která vypadá zespodu lépe. Uspokojení přichází až po průlezu Žanety. Její nejistý pohyb na ferratě je způsoben nervozitou z přítomnosti tolika krásných a zkušených chlapců. Z důvodu osamělosti stále žádá o pomoc, která je jí neprodleně poskytnuta. Její vratký krok a vibrace v laně v chlapcích probouzejí animální pudy. Nujgi několikrát hýkne, Kuba odfrkává jak buvol, Petr si tam něco vzadu mrouská a Dan již na displeji fotoaparátu zoomuje a hladí si třísla. Po 45 minutách jsou všichni nahoře. Kluci vzpomínají, jak se tu fotili s kalhotami dole a helmou před ohambím. Holky truchlí, že tu nebyly. Radost z ferraty všechny naplňuje a zvyšuje sebevědomí. Holky své lentilky tyčí hrdě a sebevědomě vstříc obloze. Nujgiho široká ramena se ještě více nafoukla. Kuba s Danem, potěšení, jak jsou nováčci z první ferraty nadšení, jen na malou chvíli pouští opratě, které dosud pevně třímali, a přenechávají určení směru Janě, která zde asi před měsícem objevila další zajímavou ferratu. Tato chybka zapříčinila to, že z veselé skupinky lezců se stala mírně nasraná skupinka houbařů, bloudících po lese a nenacházejících žádné houby, natož ferratu. Díky bohu Dan i Kuba se velice rychle zorientovali a určili směr parkoviště a auta lépe než Kolumbus. Cestou k parkovišti vedla přes malebnou hospůdku, kde musel Kuba s Danem obuškem odhánět Petra od pípy a hrozit mu pomalou smrtí. Nakonec se podvolil.

Nic už nebránilo tomu, aby se auto přesunulo pod ferratu Echernwand přímo nad Hallstattem. Ta už slibovala zajímavější lezení obtížnosti D. Jelikož zde už Kuba s Danem byli, nástup v lese vedle lanovky se našel rychleji než filcky po víkendu na Bílým kameni. Donucen mohutným skandováním holek, které už konečně chtěly vidět pořádnej sexy zadek, jde do vedení Kuba. Eliška využívá situace, kdy Petr toká Lence kýčovité fráze o jejích krásných očích, a řadí se přímo za Kubu s příslibem majestátních výhledů nejen na jezero, ale i na Kubovu utrženou zadní kapsu. Za Elišku se hned řadí Nujgi, který si ve svém mladém věku ještě není zcela jist, jestli se mu líbí kluci, nebo holky a tak chce mít výhled na oba dva zadky zároveň (Dan s Kubou si nejsou jisti doteď). Pak následuje Markéta, Lenka a Žaneta, které doufají, že také z Kuby něco uvidí. Dan využívá toho, že Petr pro změnu slovně opíjí Janu, a řadí se ihned pod Žanetu, doufajíc, že si v těžkých úsecích alespoň nenápadně sáhne, schovávajíc své nenechavé ruce pod pláštík pomoci. Po úvodní nudné pasáži přichází konečně lezení. Kubův zadek už láká jen Elišku s Nujgim, skupinka se roztahuje jak žvýkačka z reklamy s Jardou Jágrem. První lezci se dostávají k panoramatickému žebříku, který u slabších jedinců vyvolává pochybnosti, závratě a strach. Ačkoli se žebřík nachází už v půlce ferraty, je Dan již značně zpocen a uvolňuje testosteron tak jako fontána di Trevi v Římě chrlí nekonečné proudy vody. To nenechává Žanetu chladnou. Svými tykadýlky vnímá každou vyloučenou molekulu a spíná červený knoflík. Pod žebříkem, kde se nachází těžší Céčko, používá typické ženské zbraně.

Bezradnost, slabost. Tímto způsobem velice jednoduše v Danovi probudí jeho dětský sen – být hrdinou. Pohotově nabízí své vždy nápomocné ruce a Žanetě pomáhá. Poprvé si zkouší, že odsedka se dá používat i jako tažné lano. Spojuje dvě odsedky dohromady v jeden nedělitelný celek, na němž je ochoten udžet Zanetčino tělo stůj co stůj. Jednou rukou se přidržuje skály a druhou mává do éteru, kdyby ho náhodou někdo fotil. Div že se udrží, ale pro fotku je schopen obětovat i cizí život. Mohutnými pohyby tahá Žanetu nahoru a udržuje ji v naději, že se ještě shledá s rodinou. Dan se ve své mysli stává směsí několika hrdinů. V nejtěžším místě tak Žanetku tahá Indiana Jones, Batman, Rocky, James Bond, Luke Skywalker a Hulk dohromady. Po vysilujícím překonání žebříku a dalšího lezeckého úseku však k vrcholové knížce už dolézá Dan značně vyčerpán a jediný hrdina, kterého připomíná, je kolie Lassie, neboť vysíleným jazykem (který považuje za dlouhý a mrštný) si nechtěně oblizuje bradavky. Žaneta je také vyčerpaná a Danovi z celého srdce vděčná. Ve slabých chvílích mu nabízí svou vkladní knížku a kupónové fondy. Všichni se vítězně zapisují do vrcholové knížky. Nálepka mountainstore.cz nesmí chybět. Dan zjistil, že jeho nafouknuté svaly jsou jako nafouknutá bublina vytvořená bulvárem a tak prosí Kubu, aby mohl jít první a nemusel se tak už o nikoho starat.(svůj dobrý skutek má tento rok za sebou). A tak se hned pouští do výživného Déčka.

Když ostatní vidí s jakou jistotou a noblesou déčko přelezl, pouští se za ním. Eliška, Petr, Lenka i Jana přelezou své první Déčko a to, až na Petra, nezažili ani Áčko! Kuba, jelikož tu není Pavla, která by ho hecovala, podporovala a cepovala jako při posledním jeho přelezu tohoto místa, se dobrovolně nabízí, že půjde doprovodit na lehčí variantu Markétu a Žanetu. K nim se připojuje i Nujgi. Mrmlá něco o tom, že se necítí, ale na očích mu můžeme vidět touhu zapůsobit na vrstevnici Markétu. Před závěrečným Déčkem se všichni opět promíchají. Dan stále na špici Déčko přelézá už ne tak noblesně, přeci jen ruce už jsou cítit. K této pasáží se už pomalu blíží Kuba s Žanetou a Janou. Jana skupinu uzavírá a čeká, co se bude dít nad ní. Kuba chlácholivým hlasem, kterým si podmaní většinu žen, dívek a holčiček, uklidňuje Žanetu a ta se tak spolehlivě dostává přes žebřík a kolmou stěnu pod klíčový úsek. Zde Kuba poodlézá výš a začíná Žanetu hecovat! Ta se snaží, bojuje, ale nakonec zůstává obmotaná kolem lana. Ale nepanikaří, jasně, stručně a direktivně si vyžádá opět napojení na Kubovu odsedku. S Danem se jí to moc líbilo a tak je celá rozechvělá z toho, co se bude dít teď.

A že se děly věci! Už jen samotné spojení odsedek v převislé skále bylo složitější než spojení čivavy s dogou. Následně se dvojice šplhala výš a výš. Kuba řval jako těžce postřelený tur, Žanet hekala jako ledabyle propenetrovaná panna. Kuba rozehrál hru svalů a vší silou se tahal nahoru. Žanetě dodaly spojené odsedky sílu a její šikovné prsty, patrně vytrénované z hry na zobcovou flétnu, začaly škrtit ocelové lano. Ještě pár vteřin, kdy stále hrozilo volání vrtulníku, a dvojice rychle překonala převislou část stěny a díky všem bohům stáli oba pevně na konci ferraty. Kuba už taky vypadal jako Lessie. Tato Lessie ale pravděpodobně přešla Saharu, Gobi a Death Valley. A na konci cesty jí přejel náklaďák naložený železnou rudou.

Sestup už byl velice rychlý a po povinné turistické fotografii na plošině nad Hallstatem  si všichni dávají  Durum Kebap  - jeden z nejlepších, jaký kdy měli. Jeho vůně dokonce omámila Japonského turistu tak, že se pokoušel platit českou stokorunou v Rakousku. Samozřejmě po Kebabu je žízeň a tak se všichni přesouvají k Polreichovi, kde patrně mají pro team mountainstoure.cz vždy rezervovaný stejný stůl. Pivo střídá pivo a zpočátku mírně komické vtipy se mění v černočerně úchylný humor. Zejména Kuba s Danem jsou ve vrcholové formě a krásně se doplňují. Jejich dokonale vystavěným vtipům se směje i obsluha, a to jim nerozumí. Kluci dokonce rozpálili tichou Janu, která háže rýpavou glosu za glosou. V rámci nekontrolovaného veselí Kuba s Danem dokonce založili univerzitu VŠHF (Vysoká/večerní škola Holiše a Frohlicha), kam se může příhlásit každý stejně jako na UJAK, nicméně diplomy budou rozdávány s rozvahou pouze těm nejhezčím. První kolo přijímacích zkoušek bylo naplánováno na tento večer.

Kluci již ze zkušenosti věděli, kdo selže a kdo podrží. Nicméně.. Bylo třeba se přesunout. Jelikož do altánku to není blízko, byl vylosován Nujgi jako řidič. Kolem půl desáté tak odváží rozjívenou skupinku na oblíbené místo, kde se poměrně rychle připraví altánek ke spaní a ještě rychleji otevřou rumy a další lahodné moky. Kadence vtipů se zvyšuje, všichni kluci perlí a holky si už mění třetí kalhotky. Jak čas plynul, začaly se kupit zajímavé nápady. Postavíme pyramidu z klád, přehradíme potok, budeme válet sudy v lese apod. Kupodivu se však ujal až fotbal. Ano, přátelé, ten sport, o kterém Dan ví méně než o curlingu a jediný, kdo ví jméno trenéra naší reprezentace, byl Kuba a Nujgi. Jelikož se nenašel míč, posloužila místo něj flaška. Než se začalo hrát, poctivě jsme se rozcvičovali. Protahovací cviky, přihrávky na krátko i dlouhé centry. Eliška správně odhadla, že na tuto hru nemá fyzičku ani techniku a šla tak spát. Zbylo tedy osm hráčů do pole. Čtyři holky a čtyři kluci. Rozdělení na týmy bylo jasné. Jelikož nebyl nikdo ve stavu, aby postavil dvě stejně široké brány, využil se jako branka kámen. Jeden. To všem ale stačilo, aby se všichni natěšeně vrhli na hru. Jistě, zpočátku jsme mohli zaznamenat jisté rozpaky. Kluci byli opatrní, do soubojů chodili velice obezřetně, aby dívky nezranili. Zejména Dan si počínal jako baletka a skoro by i člověk řekl, že se soubojům, zejména s Lenkou, vyhýbal. Nicméně se hrálo. Po počátečních rozpacích, kdy bychom mohli hru přirovnat někam na úroveň okresního přeboru, začal dostávat zápas grády. Ale stále to nebylo ono. Bylo to jako naše Synot liga. Fotbalisti potenciál mají, ale jsou svázaní taktikou. Každý se bojí zaútočit, hrát jeden na jednoho. Hlavně neudělat chybu a nedostat gól. Natož si dát vlastence!

Ani souhra ještě nebyla tak dobrá, přihrávky občas vázly, kluci si moc nepřihrávali, spíš sólovali, a holky se zase málo navzájem nabízely. V jednu chvíli byla dokonce hra přerušena a Kuba s Danem si stejně jako Karel Bruckner a Pavel Vrba vzali slovo. Na magnetické tabuli vysvětlili základní chyby v postavení hráčů, ofsajdovou past a slabiny soupeře. Psychologicky nahecovali obě družstva a druhý poločas mohl začít. A stalo se něco nečekaného. I ten největší nekopa ze všech (Dan) se rozehrál jako Cristiano Ronaldo! Zápas měl najednou náboj jako finále Ligy mistrů. Ačkoliv v okolním lese bylo ticho, všichni na hřišti jakoby vnímali okolo sebe  90.000 diváků skandující jejich jméno. Přihrávky byly prudké a přesné. Dlouhé pasy za obranu vždy našly útočníka. Byl to koncert. V klučíčím mužstvu exceloval v útoku Nujgi, neboť vždy přesně zacílil a střílel góly jeden za druhým. Kuba s Danem tvořili hru. Přihrávali si, kombinovali. Pomocí narážeček obcházeli soupeřky, které na jejich technické finesy jen zaraženě koukaly. Petr se postaral o černou práci, zkušeně odebíral míče a hrál tvrdě tělo na tělo. Bez takového hráče se žádné mužstvo neobejde. U holek tvrdila muziku Žanetka, která se nebála zodpovědnosti, vzala to na sebe a občas se pustila i do třech protihráčů zároveň. Lenka s Janou hrály zodpovědně odzadu a bylo těžké, zprvu přímo nemožné, přes ně projít. Markét si počínala jako mrštný štírek, byla všude po celém hřiští a člověk nikdy nevěděl, kde se objeví. No fotbal to byl špičkové úrovně. Být v okolí trenér nějakého zahraničního družstva, z fleku nabídne každému smlouvu. Hra byla tak rychlá a tak svižná, že kolikrát nebylo vidět, kdo s kým hraje a každý chtěl skórovat. Upřímně, nikdo si už na konečný výsledek nikdy nevzpomene, ale každý šel spát s pocitem pěkně odehrané hry.

Ráno je samozřejmě náročné, přeci jenom hrát tři hodiny fotbal by nezvládli ani prvoligoví fotbalisté. Všichni se probouzí až po osmé hodině a společně přemýšlí, co dnes podniknou. Na nějakou dlouho a těžkou ferratu si netroufá nikdo. Vlastně se nikomu nikam nechce. Ale jednou se vyjelo na ferraty a tak se musí. Lenost jasně určuje směr Gosausee a ferratu Laserer Alpin. Zatáčky před jezerem probouzí Elišky žaludek. Ten se chová, jako když probudíte spící mimino. Řve, řve a řve. A tak Kuba šlape na brzdy, osazenstvo vyskakuje a Eliška nám ukazuje, že i dívky s poprsím velikosti Pí  umí stříkat a ranní snídaně tak letí několik metrů do polí.

U ferraty se Petr, Eliška, Kuba a Žaneta rozhodují, že nepůjdou. Včera si zalezli dost a dnešek si dají pohodičku odpočinek. Na ferratu tak půjde jen Dan, Nujgi, Markétka, Lenka a Jana. Bohužel, povinná srací pauza v restauraci zapříčinila, že se na ferratu nahrnul zájezd CK Kudrna. Rozdíl mezi skupinami byl zjevný. Skupina mountainstore.cz týmu měla stále pusu od ucha k uchu, vesele halekala a bylo vidět, že zažívá něco víc, než výlet na ferraty. Kdežto členové zájezdů CK Kudrna měli výrazy znuděných pornohereček, při chůzi skoro usínali, téměř se zdálo, že někteří sejdou z cesty a popadají do jezera. Bohužel nepopadali, a tak se na ferratu dostali jako první. To znamenalo, že se z hodinové ferraty stalo hodinové čekání na prvních 5 metrech. Dan a spol. to využili, a když traverzovali nad jezerem, skoro nazí naskákali do chladného jezera. Po tom co Dan a Nujgi vylezli z  vody, bylo v očích dívek vidět velké zklamání. Inu, studená voda ještě nikdy z nikoho Rocca neudělala. Po koupačce, když se fronta na ferratě nikam neposunula, to vzdávají a u provazového žebříku vylézají na cestu. Tuhle ferratu si dají příště.

Jelikož už je na začátek nové ferraty pozdě, dodávka se přesouvá do Obertraunu na cvičnou ferratu, kde jsou i lezecké cesty na skále a kde je v plánu slaňování. Eliška se vydala při zvracení, Petr a Žaneta na nočním fotbale, a tak si sedají na zadek pod skálu a čekají. Ostatní nastupují na lehkou cvičnou ferratu, po které dojdou na širokou rampu, kde jsou ve skále navrtané kruhy, ze kterých jde krásně slaňovat. První se do toho pouští Kuba a opět vytahuje číslo hodné kabaretu. Dan jde hned za ním a i přes ujišťování, že ještě vyleze nahoru na další slanění, aby zase nestál ve čtyřech tisících metrech, nevědouce jak dát lano na kyblíku, na to kašle, slaní a sedí na zadku. Slaňování si všichni užívají, ale přes první zlom se přesouvají trošku zakřiknutě a se staženými půlkami, kterými by mohli louskat ořechy. I tak si ale zkusili něco nového. Stejně jako den před tím fotbal. Nezbývá už nic jiného, než skočit do auta, cestou, po značném naléhání Petra a Elišky, si dát pivo a další Kebab a  v zácpě popojíždět domů do Prahy. Cesta probíhala v duchu celého víkendu – řev, zpěv, smích, vtipy, nálada jako u puberťáků. A tak se nemůžeme divit, že při nahrávání selfie klipu k jedné písničce Dan skoro srazil nebohého stopaře, vracejícího se z výletu domů za manželkou, sedmi dětmi a psem. Posádka dojela do Prahy už bez větších problémů a snad poprvé v historii výletů do Alp si v autě nikdo nic nezapomněl.