SCHERMBERG . Totes Gebirge

SCHERMBERG 2396 m.n.m. - Totes Gebirge - DRUHÝ POKUS

Stejně tak, jako se Nanga Parbat stala osudovou horou Němců, Schermberg se stal osudovou horou pro nás. Dvakrát jsme ho letos rušili kvůli počasí, na třetí pokus došli k chatě, ale kvůli sněhu a lavinám nešli na ferratu. Až teď, první červencový víkend se nám zadařilo. Tentokrát bez součáti mountanstore.cz týmu: Dana, který nahazoval udičku v Norsku a Andy, která dělala bůh ví co, jsme ve složení  Sylva, Jitka, Petra, Jakub a já v sobotu vyrazili směr Rakousko.

Na sobotu bylo počasí hlášeno nic moc, neděle bez deště a sluníčko. Rozhodli jsme se proto vyrazit v sobotu později a vrchol zdolat až v neděli. Sylvu nabírám v Praze a v Budějovicích zbytek osazenstva. V autě je trochu těsno, hlavně kvůli 40kg baťohu, který si bere Petra. V životě jsem nedržel v ruce tak těžkej bágl. Ale jedem na jednu noc spát do horský chaty, takže je toho hodně potřeba :))

Cesta přesto uteče rychle a my už parkujeme u Amtalerhaus (732m.n.m.) a chystáme se na hodinovou procházku kolem potoka, než přijde na řadu brutální stoupání.  K chatě Welser Hutte (1740m.n.m.) nás čeká pořádné převýšení a tak nikam neženeme. Teda až na Sylvu a Jakuba. Ti nám během 20 minut mizí z dohledu a před nástupem do stoupání radši vyndaváme vysílačky, ať na nás nemusí pořád čekat.

Stoupání je utrpení jako vždycky, ale s Jíťou a Péťou se nestresujeme a jdeme svým tempem. Občas se k nám dostane informace, že dvojice před námi vidí chatu. Zasmějeme se, jelikož my jsme pořád ještě v lese a čumíme na kamzíky a chatu neuvidíme ještě tak 40 minut :) Po dlouhé době se všichni setkáme na chatě, lehce se fyzicky vzpamatujeme a jdeme na cvičné ferraty u chaty, kde si každý zkusíme jaké to je. 

Na chatě dáváme palačinky a párky a před sedmou se už připravujeme na spaní, abychom ráno brzy vstali. Trochu nám s Jakubem trvá, než vysvětlíme holkám, aby si do batohu daly opravdu všechno, ať ráno nikoho nebudíme. Po půl hodině to pochopí a další půl hodinku hledají pyžámka a kraviny, takže spát jdeme v osm :) V  noci se ale spalo krásně, spacáky nebyly skoro potřeba a třeba já neslyšel žádný hluk, jen holky, drbny, si stěžovaly, že je někdo budil :)

Ráno se kupodivu všichni budíme ve čtyři a vyplížíme se z pokoje, kde spí asi dalších 25 lidí.

Rovnou lezeme do úvazků a ferrata setů, berem jen dva bágly a pelášíme pod ferratu, kde stojíme cca. ve čtvrt na šest. Ferrata Tasillo Klettersteig je vlastně hřebenová ferrata až na vrchol Schermbergu (2.396 m.n.m.). První část ferraty je lezení čisté B s místy C, bez umělých stupů. Pak následuje travnatá plocha kde si můžeme dáchnout. Tohle se asi dvakrát opakuje, takže i poměrně těžší a vzdušnější pasáže se dají bez problému vylézt a lezení si užíváme. Náročnost není přehnaná, přesto jedinci trpící závratí by mohli mít problémy i v jednodušších úsecích, které jsou v horní části na hřebenu dosti exponované. O to víc si ale člověk užije "lezení" ve skutečných horách. Nevím jak Sylva s Jakubem před námi, ale zadní voj ve složení Peťa, já a Jíťacelou dobu vtipkoval a kochal se okolím a mým kránsým pozadím. Na vrcholu jsme cca. za 2hodiny a 40 minut (Sylva s Jakubem opět s náskokem, ale zato my máme víc fotek :)

U kříže pijeme Šumavské zlato (btw. výborné polotmavé pivo z Vimperka) a kolem osmé začneme sestupovat. Po pár metrech nás čeká sněhový svah, kde si zaskotačíme s cepínem a pak ho všichni začneme sjíždět dolu. Tohle je asi nejzábavnější část celého výletu. Přes počáteční váhání se i holky přidají k rychlým sjezdům a cestu, kterou bychom normálně šli 2 hodniny, máme ušlou za slabou  hodinku.

U chaty jsme před desátou a sledujeme zácpu tvořící se pod ferratou a plácáme se po zádech, jak pěkně jsme to vymysleli, protože jsme na ferratě byli jen my a nikdo jiný (až na jednoho kamzíka). Sluníčko už pálí, a tak chytáme trochu bronzu a chystáme se na sestup, který je opět utrpení. Vzpruhou nám jsou chutné borůvky rostoucí v lese a díky nim jsme za dvě hodiny u auta. V potoce se oplachujem (někteří blázni i koupou), zamáváme přírodě a razíme zpět do ČR.