MONTAINSTORE.CZ na Lago di Garda - den DRUHÝ
Ráno se opět budíme do krásného slunečného dne. Hygiena, něco malého k jídlu, a jen s půl hodinovým spožděním sedáme do auta a vyrážíme směr vesnička Puertamurata, kde na nás čeká vlastně vrchol celého výletu - 1200m dlouhá ferrata Ernesto Che Guevara. Ferrata by to neměla být extrémně náročná - obtížnost po většinu max. B, místy B/C až C. Až k vrcholu to je ale asi 1400 výškových metrů, nicméně průvodce ukazuje 4 hodiny, nahoře značená chata Rifugio Don Zio, tak si říkáme že to bude docela fajm. Ve vesničce odbočujeme z kruhového objezdu podle ukazatelů doleva a v průmyslové zóně krátce hledáma dobře značené parkoviště. Skáčeme do sedáků a ferrata setů a trošku zmateně koukáme na obrovskou stěnu před námi. Zkoumáme vytisknutej plánek, ale nějak nemůžeme přijít na to, kudy vlastně má ferrata stěnou procházet. Všichni tiše doufáme, že to nebude přímo uprostřed té obrovské skály.
Procházíme kolem lomu a začínáme stoupat lesem. Ačkoliv jsme ve stínu, než dojdeme pod nástup na ferratu, jsme všichni pořádně zpocení. Začínáme konečně lézt. Nejdříve úseky B/C a B, trošku silovější a po půl hodince už se pohybujeme po pěšině mezi jednotlivými patry na které šplháme po skalách, mnohdy bez jistícího lana, ale nic složitého. Jediné co nám dělá potíže je šílené horko. Sluníčko pere do stěny a my se komicky mačkáme ve stínu malých keříků kdykoliv je to možné. A i já se rád přitisknu tělo na tělo k Danovi, pokud se schovám na chvíli před přímým sluncem.
Po kratším pochodu opět pořádně lezeme po pěkné velké stěně a po chvíli dáváme odpočinek na krásné římse ve skále. Výhledy jsou parádní a výška závratná. Pořizujeme několik skvělých fotek s Danem i bez Dana, a jsme z ferraty nadšení. Pokračujeme dál vzhůru a podle kót na skále víme přesně v jaké jsme výšce a kolik nám zbývá. Díky tomu i víme, že jsme v dost nepříjemný situaci, kvůli nedostatku vody. Byli jsme asi v půlce stěny a každý měl už jen zbytek vody. Horko a sluníčko nás doslova ničili. Byli jsme ve skále, nebylo se kam schovat a my jsme si zábavné lezení ve výškách po kramlích docela přestali užívat. Jen Andy a Pavla pořád pózovali Danovi horko nehorko. Po umorných 4,5 hodinách jsme se dostali k vrcholové knížce, což znamenalo že nás ještě čeká minimálně 400 výškových metrů. Vodu už jsme měli jen na svlažení rtů a lahve na okrasu.
Už bez lezení, ale do pořádně prudkého kopce jsme se drápali každý sám za sebe. Nikdo s nikým nemluvil, rozestupy minimálně 10 metrů a pohyby jako bychom zdolávali Mt. Everest. Pár kroků a hluboké výdechy. Po krátkých těžších úsecích jsme se přes les a přes louky doškrábali k cíli. Vrcholový kříž jsme nechali křížem a těšili se na občerstvení u chaty. Proto nás docela šokovalo, když jsme zjistili, že chata je zavřená a po vodě ani vidu ani slechu. Tomáš ještě zkouší něco o tom že k tomu kříži bychom dojít mohli, ale slušně ho posíláme k šípku :)
S protáhlými obličeji se vydáváme na sestup s vědomím že se minimálně 3 hodiny nenapijem. Přední skupina nasazuje ostré tempo a my tři nejlepší a nejsilnější (já, Ondra a Pavla) lehce zaostáváme. Ostatní na nás čekají a jdeme chvíli společně. Chvíli znamená asi tak 90 vtěřin a pak nám všichni, v čele s Jitkou a s Bárou, zdrhají. Nechápu kde holky vzali na tohle energii. Naše silná trojka má ale všechno na háku a tak na 15 minut leháme na záda, nohy opíráme o strom a je nám všchno jedno.
Po hodině a půl sestupu jsme dorazili k silnici, kde už jsme měli předem objednanej support a tři nelezoucí členové naší výpravy nám dovezli karton vod ! Bylo to úžasné ! Vody jsme vypili naprostá kvanta a nevzpomínám si, kdy mi naposled takhle voda chutnala. Stejnou radost s vodou jsme udělali i překvapeným Němcům, kteří z ferraty došli chvíli po nás, a když jsme jim nabídli že je se Stefanem hodíme k autu, měl jsem pocit že nám všem dají pusu.
Po návratu do kempu jsme všichni dali rychlou sprchu a jeli do městečka Dro na místní slavnosti, kde jsme využili nabídku na těstoviny zdarma (každý asi dvakrát:) a za ušetřený peníz do sebe lili do půlnoci víno. Tato akce nakonec měla nečekané vyvrcholeni v podobě jakési travesti show oceněné potleskem místních Italů.
Žádné komentáře:
Okomentovat