Totes Gebirge - Schermberg

Na Schermberg v Totes Gebirge jsme se chystali již dlouho, ale vždy nás odradilo špatné počasí.
Tentokrát se celou dobu tvářilo pěkně, ale v pátek se předpověď totálně změnila a hlásili všude déšť.
Plány už jsme měnit nechtěli a řekli si, že to nějak zvládnem.

Vyrazili jsme ve 4 ráno z Prahy a kolem osmé už parkovali u Almtallerhaus rozbahněnou polní cestou za vytrvalého deště. Pod stříškou u chaty jsme se nasoukali do sportovního oblečení a vyrazili. Po pěti minutách jsme na sebe začali navlékat pláštěnky z tesca, protože déšť byl opravdu hustý. Asi hodinu jsme šli po široké cestě údolím a jen co jsme došli pod nástup do pořádný kopce, přestalo jako zázrakem pršet.

Cesta se zvedá prudce vzhůru a my víme, že nás čeká několika hodinové škrábání se do kopce.
Potkáváme i mloky a trochu se s nimi pomazlíme.
Mezitím se mraky trhají a semtam vidíme sluníčko. Když se dostaneme z lesního porostu, modrá obloha již deifnitivně zabrala celé nebe a my se začínáme smažit. Všechno teplé oblečení co máme putuje do báglů a naše stoupání je tak zase o něco náročnější. Stoupáme po kamenné suti a sněhových polích přímo vzhůru k chatě Welserhutte, ke které šťastně dorážíme před polednem.

Doplňujeme těkutiny a živiny (polívka a pivo) a u správce chaty zjišťujeme že ferrata Tassilo na Schermberg je neprůchozí, kvůli velkému množství sněhu. Moc se nám to nelíbí, ale jdeme radši na cvičné krátké ferraty kousek od chaty.

Jsou zde obtížnosti B, C a D a všechny si s radostí prolezeme a na dobrou hodinku se pěkně zabavíme. Ze skalních stěn naproti zatím padají s obrovským rámusem sněhové laviny a my uznáváme, že na ferratě vedoucí na Schermberg by to mohlo přeci jen být nebezpečné.

Po návratu na chatu se opět občerstvujeme a jdeme omrknout nástup na ferratu. Stoupáme asi půl hodiny a docházíme k ledovému jezírku ve sněhu, kde naší pozornost upoutá obrovský kámen. Začneme na něj lézt, skákat a opět se nárámně bavíme. Pak se rozdělujeme, část se vrací na chatu a my s Danem si vylezem asi 80 metrů z ferraty a pak to radši točíme a lezeme dolů. U chaty na sluníču povečeříme a zase Danem vyrážíme prozkoumat sněhové svahy kam dopadají laviny ze stěn. A jako na potvoru nás zase vábí obrovský balvan. Tentokrát na něj lezeme poněkud déle ale nakonec to po  deseti neúspěšných pokusech přeci jen zvládnem. Sledujeme laviny a kocháme se zapadajícím sluncem.

 Všichni se jdou uložit do luxusně zařízeného winterraumu a my s Danem bereme žďárák a jdeme na travnatý plácek asi 200m od chaty. Uleháme do spacáků. Hory kolem nás jsou krásné ale  pomalu se k nám v dálce přibližují mraky. Po hodince a půl tlachání, kdy konečně začínáme usínat, ná nás začnou padat kapky. Z kapek se během půl minuty stanou husté provazy vody. Oba tušíme že i kdybychom ve žďáráku přežili noc, určitě bychom se pohodlně nevyspali. Naší jedinou možnosti je zběsilý úprch do chaty. Bohužel kvůli tmě a hustém dešti chatu nevidíme chatu, natož cestu a tak skáčeme a padáme přes kosodřeviny. Chatu se nám nakonec podařiklo najít, ale jsme totálně promočeni. Vše sušíme ve vstupní chodbě a pak se drápeme na palandy ve winterraumu. Všichni spí jako zabití a naše obavy, že je vzbudíme byly zbytečné.

 V noci krásně spíme v teplíčku a suchu a ráno se probouzíme až kolem sedmé a na cestu se vydáváme až v osm. Pořád hustě prší ale v pláštěnkách se to dá celkem přežít a Dan si opět najde chvilku na pomazlení se s mloky.

K autu pricházíme před obědem, převlíkneme se, dáme čaj a kafe a spokojeně odjíždíme do Prahy.