Mountainstore.cz team na ferratách

Podzimní ferraty Gosausee - by Kaťa

Brzké ranní vstávání trochu bolí, ale vidina aktivního víkendu v Alpách za to prostě stojí. Navíc silnice jsou celkem prázdné. Celkem nás jede 9 ve dvou autech – 5 odvážných mužů a 4 odvážné ženy J. Ve Vršovicích máme společný sraz, proběhne rychlá seznamovačka a doslova napěchování kufrů. Nebudu práskat který, ale JEDEN NEJEMNOVANÝ člen si několik  minut po odjezdu vzpomene, že si doma zapomněl spacák J)ale zase lepší dříve než u hranic nebo na místě, že ?

 První ferrata, na kterou vyrazíme je Schmiedsteig klettersteig poblíž jezera Stausee. Proběhne rychlý převlékací striptýz na parkovišti a hurá na ferratu. Je celkem příjemně, ani teplo, ani zima, rýsuje se pěkný slunečný den. Po cestě za chvíli dojdeme ke skále v lese, kde začíná via.

Skála je po dešti poněkud mokrá a porostlá mechem, začátek bez kramlí a stupů, jenom ocelové lano na držení. To se mi nějak nezdá! Všem nezbyde nic jiného než tam pár prvních metrů viset jak prádlo na šňůře J Tak si říkám, jestli se nemám otočit na patě a jít si zahrát minigolf zpět k hotelu u parkoviště. Takže buď a nebo…je třeba se rozhodnout, protože pak už není cesty zpět. Uklidním se tím, že podle plánku má tato ferrata tři únikové cesty lesem zpět dolů.

Nástup je poněkud ostřejší, jak později přiznají i zkušení ferratisti, ale v tu chvíli to raději nekomentují, aby moc ty, kteří mají premiéru, zbytečně nevystrašili…a docela se jim to podařilo.

Dan si zkusí variantu zkratka D/E aneb je to kratší, ale horší a mokré tak, že se nedá pořádně lézt. Poté se zařadí zpět do naší skupinky. Jeden za druhým za sebou pěkně lezeme a cvakáme. Některé úseky jsou náročnější, ale většinou mezi místy, kde se dá odpočinout a i rozhlédnout se trochu. Někdo vtipkuje, pózuje nebo fotí a někdo je zase rád, že se drží skály nebo lana. Ale jinak se nám leze pěkně, i když to docela klouže – na jednom místě velmi.

Jako myslím, že jsem si plánky ferrat studovala pečlivě a věděla jsem, že nás čeká nějaký „brücke“, ale opravdu jsem čekala něco, co most aspoň trochu připomíná a ne, že to bude jedno lano nahoře a jedno lano dole! Je tu sice ještě varianta B (resp. C dle obtížnosti), jak lano vynechat a přelézt oklikou přes skálu, ale to nevypadá o moc snadněji. Tak já fakt nevím, chvilka nejistoty a zoufalství, pode mnou strmá skála, průhled dolů..brrr. Nebýt Kuby na jednom konci lana a Dana na druhém a hlavně jejich hecování, tak bych do toho asi nešla… ale zkusit se má vše, že? Držím se pevně lana, pohled upřený na lesy v dáli na protějším kopci a pomalu sunu nohy jednu za druhou. A už jsem skoro na konci, juch, ještě teda jedna elegantní otočka..a už se zase držím skály..ufffffff. Tak to to prostě dám! Řekla jsem si, že prostě nespadnu. A jak Kuba sliboval, zážitky to byly opravdu velmiintenzivní J Zvláště tento můj první lanový most si budu navždy pamatovat ! A to ani netuším, že nás čeká později odpoledne podobný most jen asi 3x delší (to byla jistě prozřetelnost, že jsem tuto druhou ferratu vynechala)!

A za mostem už jen B-C-A-A a šup už jsme na konci ! Chvíli posedíme a kocháme se výhledem na vesnici v údolí. Cesta lesem zpět na cestu byla poněkud strmá a zarostlá, že jsme se na ní zapotili skoro jako při lezení. Zpět dolů je příjemná procházka s výhledem na jezero.

Odpoledne je v plánu ještě druhá ferrata – Laserer – podle obrázku velmi hravá J tu jsem sice vynechala, ale z toho, co jsem viděla, bych ji krátce popsala: Nad jezerem, po žebříku nahoru, na neverending lanovém mostě nad silnicí zpět J

 Počasí se zkazilo a začal silný a vytrvalý déšť. V restauraci u jezera Gosausee jsme dali pivo jako odměnu za výkony. Další následovalo po přesunu v kempu poblíž Hallstatu. Bylo nutné probrat zážitky a dojmy z celého dne a zředit příval endorfinů.

Přespali jsme v turistickém informačním altánku s mapou. Kousek od nás šuměl potok a hučela elektrárna s Francisovou turbínou (kterou jsme v noci přejmenovali na Frankovu J). Noc byla docela teplá, část i jasná a byly krásně vidět hvězdy. Ráno bylo svěží, mlha i oblačnost se postupně roztrhali a slunce osvítilo okolní hory.

Díky Kubovi nám zvonil budík postupně již od 5h ráno, takže nehrozilo, že nás vzbudí první turisti J Na závěr bych ještě ráda připomněla,  že mokrý pařez může být velmi kluzký a není radno na něj lézt J

Dopoledne jsme dali krátkou procházku v Hallastatu, kávičku, když zasvítilo slunce, bylo u jezera skoro jako u moře. Výhledově plánujeme v Hallstatu otevřít bistro „U dvou ptáků“, kde bude vinný sklep i minipivovar, ale podávat se bude převážně jen káva a nealko nápoje, protože personál v našem složení bude veškeré nealko průběžně upíjet. K tomu tedy budeme ještě provozovat šlapadla ve tvaru velkých labutí, abychom si alespoň nějaký výdělek zajistili J

*******

By Kateřina Zelenková