MOUNTAINSTORE.CZ TEAM na ferratě DRACHENWAND

V sobotu, brzy ráno, jsme vyrazili na ferratu Drachenwand. Těšíme se na pěknou ferratu obtížnosti max. C s lanovým mostíkem. Hned po příjezdu k Mondsee nás lehce vyděsí obrovská a kolmá skalní stěna. No, nedá se nic dělat, už jsme sem dojeli, tak to přece zbaběle neotočíme. Po jasně značené cestě docházíme asi po 30 minutách na začátek klettersteigu. Soukáme se do nových úvazků Ocún webee, které si pak celou cestu chválíme. Díky speciální děrované 3D pěně jsou velmi lehké a pohodlné. Oproti klasickým úvazkům opravdu paráda. Uvidíme jak si povedou dál, a hlavně jaká bude životnost.

Ferrata začíná sérií dlouhých žebříků a lehce stoupajícím traverezem, kde se člověk pěkně zahřeje a rozhýbe. Obtížnost byla max. B. Chvilku odpočíváme a následuje hřebenové lezení s kolmějšímí pasážemí, které střídá chodecký terén. V lezeckých částech si člověk  po skále pěkně zaleze, aniž by musel chňapat po ocelovém laně. Obtížnost je B až B/C.

Konečně se dostáváme k lanovému mostíku, který se dá i obejít odbočkou alternativní ferratou. My se ale všichni vydáváme na most a hloubka pod ním nám doslova vyráží dech. Kolik pod námi může být metrů volného prostoru. 100 metrů? Nevím. Dolů radši nekoukám a jako ostatní přede mnou přecházím soustředěně most.  Po něm, místo zaslouženého odpočinku, nás čeká kolmá stěna a stoupající traverz. Prázdno pod námi dodá lezení ještě větší adrenalin a v obtížnosti C na kolmé stěně dá lezecká čtvrthodinka pořádně zabrat, než konečně můžeme  povolit svaly a v klidu se postavit na mírnějším terénu.

To už se do nás pořádně opírá sluníčko a náš tým oceňuje bílé barvy našich lezeckých helem AustriAlpin, které nejen že skvěle vypadají, ale jsou i výborně vyrobené. Měkčené polstrování vnitřku, polstrování pásku pod bradou a skvělé odvětrání je zárukou komfortního lezení. Aneb slovy copywritera po třech hodinách lezení: "Bílá barva - sluníčko nepálí.. "

Potom nás už čeká pochod po hřebeni a závěrečná kolmá pasáž, kterou však vylezeme velice rychle a za chvilku se už fotíme na vrcholu. Náš výkon trochu sráží asi osmiletá holčička, která na ferratu doleze s prstem v nose. No nic, i tak se poplácáváme po ramenou.

Sestup je už pořádný sešup dolů, krpál nahoru, a zase dolů a po žebřících, ale za chviličku už se odstrojujeme u auta a vracíme se do ČR.